Příběhy a značky Výběr a údržba bot
Otestovali jsme bílé barefoot tenisky leguano amalfi, které na noze ani neucítíte. Elegance prolnutá s maximálním pohodlím pro každou příležitost.
| Testovaný model | LEGUANO AMALFI White |
| Určení | volnočasové aktivity, do města |
| Svrchní materiál | 100% polyester |
| Podešev | 100% LIFOLIT®, flexibilní protiskluzová |
| Střih | vhodný pro střední až užší chodidla |
| Barevné varianty | bílá, černá |
| Dostupné velikosti | 36–43 |
| Cena | 4 290 Kč |
| Podmínky testování | při focení v Itálii, na horách i v moři |
| Výrobce | německá značka leguano |
S barefootovou obuví jsem až dosud neměla žádnou vlastní zkušenost. Nejsem fanda podpatků ani dámských střevíčků a většinu léta trávím běžně v lehké, ale pevnější obuvi. Proto jsem na první seznámení s barefooty sáhla po bílých teniskách leguano amalfi, které jsou vizuálně velmi slušivé a hodí se ke každému – nejen letnímu – outfitu. A když už nesou název po mém oblíbeném italském městě Amalfi, bude nejlepší testovat je právě v Itálii.
bílá barva je velmi náchylná na nečistoty, boty se proto musí častěji prát; nevadí, boty leguano jsou určené na pravidelné praní v pračce
LEGUANO AMALFI White jsou boty vyrobené v Německu a inspirované Itálií. Jde o kombinaci příjemné měkké tkaniny a tenké pružné podrážky a zajišťují neobyčejný komfort.
Obouvání i zouvání bot je vcelku běžné jako u každých jiných tenisek. Rozdíl ale cítíte hned při prvních krocích. Byť jsem až do teď boty tohoto typu na svých nohou nikdy neměla, necítila jsem ani na chvíli sebemenší diskomfort. Nohy ani chodidla mě nebolely, o puchýřích, které mívám s koupí každé nové obuvi, jsem si mohla nechat jen zdát. Boty sedí perfektně, dokonale kopírují chodidlo i terén a chůze v nich je příjemná a svižná.
Barevné provedení sleduje dnešní módní trendy a bílá barva se opravdu hodí téměř ke všemu. Je slušivá a elegantní zároveň, boty tedy můžete vzít stejně dobře k džínám jako k sukni nebo společenským šatům. Bohužel se kvůli tenké podrážce tyto tenisky snadno a rychle špiní, proto nutně potřebují častěji prát, což ale boty žádným způsobem nepoškozuje.
Jemná krajka na svršku sice působí elegantně, jenže nečistoty se v ní daleko snáz uchytí. Kvůli textilnímu povrchu není možné boty rychle očistit – třeba jen rychlým setřením mokrým hadříkem. Bez občasného praní se to zkrátka neobejde.
Tenisky jsem vyzvedla v obchodě a hned za dva dny s nimi vyrazila do jižní Itálie, konkrétně do Apulie, kde mě čekal týden focení a cestování po zdejších městech a vesničkách. Předpověď počasí slibovala teploty přes 30 °C a já měla trochu obavy, jak budu cestu v úplně nových botách – ještě k tomu uzavřených – zvládat. Nakonec se ukázalo, že jakékoliv obavy byly naprosto zbytečné.
Boty jsem i přes vysoké venkovní teploty na nohou skoro necítila a ani po intenzivním nošení, sedm dní v týdnu a 25 tisících krocích v průměru nachozených denně, jsem neměla jediný puchýř nebo jinou otlačeninu. Boty amalfi dělaly čest svému jménu a v Itálii byly jako doma.
Jedinou drobnou překážkou byly hladké povrchy zdejší městské dlažby – ta je ve starých městech trochu odlišná od té, na kterou jsme zvyklí z domova. Ulice jsou dlážděné světlými kamennými bloky, které v některých vytíženějších místech (nejčastěji obrubníky u přechodů) připomínají spíš navoskovanou podlahu. Boty pak po nich mohou lehce uklouznout.
Stejně tak se chovají i na skleněných kostkách (před některými obchody je toto dláždění ulice v Itálii celkem běžné) nebo lakovaném mokrém povrchu (čerstvě natřené přechody apod.). V Praze nebo jiných českých městech tenhle problém většinou řešit nemusíte.
Daleko výraznějším rozdílem mezi běháním po apulijských vesničkách a Prahou byla už několikrát zmíněná čistota. Protože jsem opravdu vášnivý chodec a většinu přesunů v rámci měst – ať už doma, nebo v zahraničí – se snažím řešit pěší chůzí, tahle zátěž je na vzhledu bot bohužel brzy znát.
Zatímco v centrech starých italských měst je relativně čisto, situace v rušném velkoměstě je samozřejmě jiná. A tak zatímco během svého pobytu v Itálii jsem prala boty sotva jednou, v Praze by si pračku zasloužily už po pouhých dvou dnech celodenního nošení.
Pobřeží Apulie je skalnaté, nádherné a dechberoucí. Toulkám nad mořem jsem samozřejmě neodolala a často opouštěla pohodlné a bezpečné uličky starých měst. Ani v takovém terénu mě boty jednou jedinkrát nezklamaly. Ke skalám přilnula podrážka naprosto bez problémů, neklouzala a každý krok byl jistý, pevný a já vůbec nepocítila sebemenší nejistotu.
Chápu, že jde o městskou, nikoli trekovou obuv, ovšem pokud na svých cestách budete chtít občas do přírodního terénu odskočit, můžete se na botky s největší pravděpodobností spolehnout.
Tak jako tyto tenisky nejsou trekovou obuví, tak se s nimi asi nepočítá ani do vody. Přesto jsem byla nucená nejednou si s nimi v moři zaplavat. Když se celé dopoledne procházíte v přístavu, fotíte staré vrásčité rybáře a fascinovaně si prohlížíte všechny jejich denní úlovky, mezi kterými je i nepočítané množství ježků, pak jste ze vstupu do moře přímo ze skal značně nervózní.
Městečka Molfetta a Trani severozápadně od Bari stojí na mořském pobřeží a koupat se dá přímo v centru starého města hned pod místními svatostánky. No kdo by odolal? Mořská mola z kamenných vlnolamů se přes poledne promění v městskou pláž okupovanou pouze místními, vstup do vody z takového terénu ale přece jen je adrenalinovější povahy. A tak jsem to riskla a po řasou porostlých balvanech vešla do moře i v teniskách.
Opět: jako bych je na nohou skoro necítila. Pomohly mi překonat můj strach z ježčích bodlin a kluzkých kamenů, takže jsem se mohla v horkých dnech bez problémů svlažit. Slaná voda jim, zdá se, nijak neublížila a po pořádné koupeli se jejich barva blížila bílé opět o něco víc.
Určitě to nebudou boty, které by vám nahradily klasické boty do vody, ale když je nouze, mohou občas posloužit i tak. A protože jsem za celé léto zatím neměla štěstí na déšť, otestovala jsem jejich odolnost vůči vodě alespoň tímto způsobem.
I když mi jde v první řadě vždy o praktičnost a především pohodlnost, musí to nám holkám občas i slušet. V tomto ohledu plní botky svou funkci dokonale. Chodím v nich do města i do kanceláře, vedu v nich fotografickou výuku v učebně i v terénu a nazuji si je i cestou do divadla nebo na vernisáž. Ve všech případech sklízím já i botky velký obdiv.
Opravdu jde o model, který můžete vzít ke každému outfitu. Pokud máte malý byt a ještě menší botník, takovou praktičnost i uvítáte.
Nepatřím k ženám, které mají ke každému oblečení jinou obuv. Když si nějaký model oblíbím, jsem schopná prochodit v něm celou sezonu – a často ne jednu. Tento model je nesmírně pohodlný, slušivý a boty mi padly do oka na první společný „krok“.
Proto doufám, že jim častější praní nepřinese žádnou výraznější újmu a já v nich budu moct běhat po městech až do prvního letošního sněhu. Jsou totiž naprosto skvělé.
Johana Kupčáková, původem z Českých Budějovic, je absolventkou a od roku 2013 také lektorkou Školy kreativní fotografie v Praze. Fotografii se aktivněji věnuje od roku 2008. Za tu dobu absolvovala několik skupinových i samostatných výstav doma i v zahraničí a její fotografie byly otištěné v několika fotografických publikacích. V roce 2012 získala ocenění Fotografka roku časopisu FotoVideo, její fotografie se objevily na stránkách prestižního Nikon kalendáře a je aktivní členkou světové fotografické komunity Women Street Photographers.
K fotografování ji přivedla její druhá vášeň – cestování. Právě tyhle dva největší koníčky se snaží aktivně propojovat. I když je svým okolím vnímaná spíše jako všestranná fotografka, zaměřuje se především na humanistickou fotografii a s ní spojené výjevy z běžného života.
Kč - CZ
English
