Rádi poradíme v online chatu nebo na: +420 228 224 478
Chcete začít běhat v bosých botách? Máme pro vás zkušenosti zakladatelů naBOSo, tipy do začátku i doporučení konkrétních modelů.
Jsem Jirka z naBOSo a pokud nás sledujete, určitě se známe z našich akcí, video rozhovorů a podcastů. Občas se také ukážu na prodejně, takže jsme se dost možná potkali i osobně.
Chci se s vámi teď podělit o příběh, jak jsem začínal s běháním v barefoot obuvi.
Bude to už 10 let, kdy jsem poprvé začal přemýšlet nad tím, jaké boty nosím a co v nich dělá moje chodidlo. Byl jsem velice aktivní sportovec, týdně jsem naběhal kolem 100 km. Možná proto jsem si myslel, že jsem nesmrtelný. Že je jedno, jaké boty mám na noze, ale také co jím, jak regeneruji, protahuji se a jinak dbám o své tělo.
To se naštěstí průběžně všechno změnilo a jsem rád, že s vámi teď můžu sdílet své zkušenosti.
Jednoho letního dne jsem potřeboval nové boty na běh a zašel jsem do jedné nejmenované běžecké speciálky. Vyzkoušel jsem opravdu hromadu bot, ale v žádné jsem se necítil dobře. Pak jsem uviděl boty New Balance Minimus. Bota měla extrémně širokou špičku, krásně ohebnou podrážku, 3 mm drop a tloušťku podrážky 6 mm. V botách jsem se najednou cítil jako v papučích.
Celý nedočkavý jsem přišel domů a těšil se, jak si užiju první kilometry v nových botách. Hned po prvním vyběhnutí jsem pochopil, že se nejedná o klasickou obuv a chodidlo se v botě chová úplně jinak. Měl jsem a mám dobrou techniku běhu a dobře vnímám své tělo, jak funguje a jak se hýbe. Moje cesta k transformaci proto byla výrazně lehčí.
1. Díky široké špičce jsem dokázal ovládat a vnímat to, jak mé chodidlo dopadá na zem.
Často se v běžeckých manuálech definují slova pronace, supinace a neutrální došlap. Dokonce se vyrábí boty, které eliminují tato vychýlení chodidel.
Ono se jedná o absolutně přirozené nastavení chodidla. Každý člověk je unikátní. Bohužel když vezmeme botu, která nějak eliminuje zmíněné odchylky, možná se nám opticky chodidlo narovná, ale co až se zujeme? Není lepší, abychom přemýšleli nad tím, jak běháme a snažili se mít došlap takový, který nepřetěžuje ani jednu stranu chodidla.
2. Po dopadu chodidla na zem jsem cítil, po jakém povrchu běžím a co na něm leží.
Jako výkonostní sportovec, jsem běhával jako dostihový kůň a počítal jen uběhnuté kilometry. Úplně nevím, jestli jsem to tehdy jako výkonnostní sportovec oceňoval pozitivně. V současné době, kdy běhám více rekreačně, vnímám běh úplně jinak. Vnímám ho jako zážitek. Je pro mě důležité kde běhám, po čem běhám i s kým běhám.
3. Při odrazu jsem měl možnost využít každý prst a primárně palec k efektivnímu odrazu.
U klasické obuvi, která je úzká, jsou prsty obvykle zmáčknuté do špičky, nejčastěji v oblasti prostředního prstu. To brání efektivnímu využití všech prstů a primárně palce, který by měl obstarat značnou část odrazu.
4. Minimální drop pomohl k tomu, že dopad mohl být přirozeně na špičku nebo celé chodidlo.
Drop znamená rozdíl mezi patou a špičkou v podrážce. Když jsem nosil balvan pod patou v podobě vysokého dropu, měl jsem chodidlo v absolutně nepřirozené pozici. Když s vysokým dropem dopadnete na celé chodidlo, stojíte vlastně na špičce. S dopadem na patu je to pak ještě horší, přenášíte tak nárazy na hlezenní, kolenní a kyčelní klouby a nepřirozeně namáháte svaly, šlachy a úpony na nohou. Ach, chudák tělo.
Barefoot obuv je obuv pro přirozený pohyb. Přirozený pohyb není 100 metrů sprint na ovále, ani maraton za 2,5 hodiny.
Teď už je čas předat slovo Andy, mojí manželce a zakladatelce naBOSo. Andy, máš slovo :-)
Můj příběh je úplně jiný, než ten Jirkův. Od mládí jsem nesnášela běh. Uběhnout na základce pátnáctisetmetrovku bylo peklo. Vždycky jsem byla sportovně založená, ale spíš na kolektivní sporty, hrála jsem aktivně házenou.
Moje tělo má tendenci být hodně osvalené a pokud nemá pohyb, přemění se svaly v hmotu, která prostě nevypadá dobře. Jsem ten typ, co to má geneticky špatně nalajnované. Musím pořád něco dělat a hlídat se v jídle. Proto jsem si na vysoké škole v jednom takovém období, kdy jsem přibrala 10 kilo, řekla, že vyzkouším běh.
Začalo to indiánsky: 200 metrů běh a 200 metrů chůze. Další týden 500 metrů běhu a 500 metrů chůze. Denně jsem se navíc snažila nachodit co nejvíc. Přestala jsem používat MHD a jen chodila a v aplikaci si hlídala kilometry. Se změnou pohybu jsem změnila i jídelníček. Po 4 týdnech jsem uběhla 5 km v kuse.
Tělo si na pohyb zvykne opravdu rychle a přizpůsobí se. Samozřejmě, první dva týdny, kdy jsem sotva popadala dech, byly šílené. Po dalších 4 týdnech jsem ale uběhla 7 km v kuse. A za další 4 týdny mě čekal první závod na deset kilometrů.
Nikdy v životě jsem 10 km neběžela, bylo to pro mě jak vylézt na Mt. Everest. Vše se odehrávalo na mé stáži Kanadě, takže první desítku jsem běžela v centru Edmontonu, byl to pro mě neskutečný zážitek. Jsem ten typ, co potřebuje k motivaci závody a porovnávání s ostatními. Myslím, že jsem to tehdy zvládla za 58 minut. To kdyby mi někdo řekl pár týdnů předem, budu na něj koukat jak na blázna.
Mimochodem, hodně z vás psalo, že byste rádi článek o tom, jak se dostat zpět do formy po porodu. Ráda se o zkušenosti podělím v dalším článku, teď ale dejme prostor běhu.
Začala jsem běhat v klasických adidaskách, pěkně odpružených, s dropem tak 4 cm a samozřejmě zúženou špičkou. Není divu, že po třech měsících se ozvaly kolena, kyčle a další bolesti. Říkala jsem si, že to ve 27 letech není možné, a začala se víc zajímat o to, jak běhat lépe a přirozeně.
Tehdy jsem si koupila své první barefoot boty. Začala jsem v nich běhat. A bylo to tak osvobozující a lehké, jako bych sundala sádru.
Moje technika se v barefoot botech přirozeně změnila, místo nášlapu na patu a dupání jsem přešla v nášlap přes špičku na celé chodidlo. Začala jsem dělat menší krůčky, zvýšila se kadence, změnilo se mi i držení těla.
Od té doby mám za sebou několik desítek půlmaratonů, maratonů, štafety, triatlony a jeden ultra běh, vše pouze v barefoot botách. Už jsem je nesundala a díky téhle mé zkušenosti vzniklo i naBOSo.
Na silnici na trénink ráda používám XERO SHOES SPEED FORCE. Jsou tenké, ale široké vepředu. Díky uchycení dobře sedí na kotníku. Jsou to za mě nejpohodlnější boty. Miluju je, a proto je mám v černé i červené.
Na závod bych sáhla bych po XERO SHOES HFS. Tam se jde na krev a trošku se i dupe. Takže raději volím vypolstrovanější a měkčí boty. Hodí se proto více i pro začátečníky.
Model XERO SHOES HFS nosím krom běhání i normálně do města, nebo na crossfit. Je to za mě nejpovedenější nejuniverzálnější bota, která zároveň vypadá super designově. Však posuďte sami. Na výběr jsou samozřejmě různé barevné varianty, včetně decentní černé.
Do terénu i na hory nosím model MESA TRAIL, také od americké značky Xero Shoes. Jsou prodyšné a modely WP dokonce nepromokavé, probíhám v nich i potoky a náročný terén. V zimě jsem v nich spolu s nepromokavými ponožkami běhala na sněhu. Mají středně tvrdou trailovou podrážku, která pěkně drží a hodí se i na lesní cesty. Stejné boty používám i na dlouhé túry po horách.
Vyzkoušela jsem i úžasně pohodlné německé LEGUANO AKTIV. Na mě jsou ale hodně měkké a nedrží moc na patě, trošku se mi v nich viklá kotník. Určitě jsou super pro zkušenější běžce, nebo ty, kdo běhají v hodně pohodovém tempu.
Když vidím, kolik zážitků jsme s Andy prožili díky běhu a kolik jídla můžeme jíst bez změny tělesné hmoty, mohu běhání jen doporučit. Jen jak se říká, všeho s mírou. Tedy pokud začínáte běhat, ať váš začátek není sprint, ale indiánský běh (chůze - běh - chůze - běh).
Určitě mohu doporučit trochu se zamyslet nad technikou běhu. I když nechcete uběhnout maraton pod 2 hodiny nebo 100 metrů pod 10 vteřin, je dobré, když si pohybem neubližujete. Naopak, přirozený pohyb je naprosto nezbytnou součástí péče o naše dlouhodobé zdraví. A běh patří k tomu nejpřirozenějšímu, co můžeme ve sportu dělat.
Sportu zdar, přátelé, a těším se, že se snad brzy potkáme na nějaké akci.
Jirka a Andy z naBOSo
(Článek poprvé vyšel v roce 2021)
