Jak se správně a zdravě vyvíjí dětská nožička? Zeptali jsme se Michaely Kačírkové, autorka knihy Pohybový vývoj dítěte s láskou a respektem.
Když mluvíme o vývoji dětské nohy, většina lidí si představí až stojící či chodící děťátko. Příprava nožky na samostatný stoj probíhá mnohem dříve, ne až v okamžiku, kdy se dítě na nohy samo postaví. Co všechno tomu předchází a jak pozitivně ovlivnit budoucí chůzi u dítěte ještě dříve, než se postaví?
Ve chvíli, kdy žena otěhotní, se plod miminka začne vyvíjet vcelku rychle. Od spojení spermie s vajíčkem se za pouhé čtyři týdny začnou tvořit základy pro obě dolní končetiny. Okolo osmého týdne jsou na zárodku viditelné struktury dolní končetiny i nohy (noha se terminologicky bere od kotníku dolů), postupně dochází k oddělení jednotlivých prstů. Na konci těhotenství by měly být všechny struktury končetin (svaly, cévy, nervy) v uspořádání jako u dospělého člověka.
To je opravdu dobrá zpráva. Naším úkolem je pomoci zajistit to, aby nohy zdravé zůstaly. Jejich vývoj po narození totiž ovlivňuje mnoho faktorů. Velmi podstatná je kvalita psychomotorického vývoje, tedy kvalita pohybových vzorů. Jde o to, jak se miminko v určitém období hýbe, protože nohy jsou začleněné do celkového vývoje a vyvíjí se současně s ostatními částmi těla.
Samotný výsledek vývoje nohy – a především její funkce ve stoji – je přímo úměrný psychomotorickému vývoji (tzv. ontogenezi). Vývoj nohy je součástí každého vývojového stupně (pohybového vzoru). Nelze očekávat zdravý vývoj nohy, když se v psychomotorickém vývoji objevují odchylky (neprobíhá správně).
Vývoj miminka probíhá tzv. kraniokaudálně, to znamená od hlavy směrem dolů. Než si človíček poprvé stoupne, musí si před tím osvojit mnoho pohybů, které samotnému stoji předcházejí. Během roku a půl se z ležícího miminka stane stojící a následně i chodící děťátko, musí tedy během tohoto období „ujít“ velký kus cesty a naučit se mnoho nových dovedností.
Miminko po narození dělá především globální pohyby, tj. hýbe se celé. Nedokáže izolovaně pohnout jednou končetinou, pohyb se vždy projeví na celém těle. Noha se pohybuje spolu s celou dolní končetinou. V praxi to například znamená, že miminko přitáhne k tělu celou dolní končetinu a nohu v kotníku také „přitáhne“, to samé platí i obráceně. Miminko natáhne dolní končetinu, nohu v kotníku „natáhne“ také.
Ve věku okolo tří měsíců je miminko vleže na zádech stabilní a dokáže si spojit ruce před tělem, současně s touto stabilitou dokáže i zvednout dolní končetiny nad podložku, opět přitáhnout kotníky směrem k tělu a dokáže roztáhnout prstíky na nohách. Když okolo čtvrtého měsíce miminko uchopuje hračku, můžete sledovat na nožkách, že je také otáčí směrem k sobě a snaží se hračku jakoby uchopit.
3 měsíce, na bříšku. Foto: Michaela Kačírková
Vleže na bříšku nejprve začíná zvedat hlavičku – často označované jako pasení koníků –, poté jde do druhého vzpřímení (opření o natažené ruce), pak se vyhoupne na čtyři, kde pár týdnů jen péruje, dělá vysoké šikmé sedy a později leze po čtyřech. Ideálně až po všech těchto pohybech se děťátko postaví. Teprve nyní je tělo připravené na kvalitní stoj, poté začíná obcházet okolo nábytku, pouští se do prostoru a až nakonec přichází „třešnička na dortu“ – chůze.
Vývoj jsem vzala zrychleně. Chtěla jsem především nastínit, že je nezbytné, aby si děťátko prošlo všemi pohybovými vzory, tak se totiž nejlépe připraví na chůzi. V situaci, kdy by vývoj neproběhl kvalitně, bude to na stoji, chůzi a držení těla znát.
4,5 měsíce, na bříšku. Foto: Michaela Kačírková
Miminko je vybavené řadou primitivních reflexů, jedním z nich je i úchopový reflex na dolní končetině. Ten aktivujete, když váš palec vložíte na chodidlo pod úroveň prstů, lehce stisknete a budete sledovat prstíky. Uvidíte, jak prstíky na nožce uchopují váš palec. Tento reflex je výbavný do té doby, než si dítě samostatně stoupne, poté vyhasíná.
Vymizí pouze reflex, ovšem úchopová funkce nohy funguje dále – jen s tím rozdílem, že děťátko nohou v podstatě uchopuje terén, po kterém chodí. Například: když bude stát na oblém kameni, noha bude kámen objímat. Dítě tak lépe udrží stabilitu a nespadne.
Dopřejte miminku dostatek času k pohybu, nepospíchejte na něj, aby už dělalo ten nebo onen pohyb, raději mu vytvářejte vhodné podmínky pro to, aby mohlo vývoj „trénovat“ samo.
Vývoj neurychlujte – neposazujte miminko, nedávejte mu vaše ruce za jeho nohy, aby se odrazilo a rozplazilo, nestavějte jej, nevoďte za ruce… V případě nějaké odchylky ve vývoji se určitě poraďte s dětským rehabilitačním lékařem či dětským fyzioterapeutem o tom, jak miminko stimulovat, jak ho ve vývoji podpořit a pomoci mu.
Dopřejte miminku dostatek prostoru k volnému přirozenému pohybu. „Trénujte“ pohyb tak, že jej budete polohovat na záda, boky a bříško (na bříško jen, když je bdělé – z důvodu prevence syndromu náhlého úmrtí novorozence, známého jako SIDS). I nadále vytvářejte podmínky vhodné pro pohyb, jako je dostatek času na bříšku, dostatek času na protiskluzovém povrchu, který mu nebrání zkoušet nové pohyby, apod.
Celkově pohyb děťátka neomezujte. K omezení pohybu dochází většinou v různých pomůckách, které ale pomáhají spíše rodičům než dětem. Málokterá pomůcka podporuje opravdu přirozený vývoj miminka.
Eliminujte používání pomůcek, kde je děťátko ve skrčené poloze. Vyvarujte se i kombinování pomůcek za sebou (lehátko, šátek, nosítko, autosedačka…). Autosedačku používejte jen v autě a na bezpečné přejetí z bodu A do bodu B, jde o bezpečnostní pomůcku. Do lehátka umístěte děťátko jen na nezbytně nutnou dobu, raději sáhněte po Mojžíšově košíku.
Pomůcky, které vývoji a noze „nedělají dobře“, doporučuji nejlépe nepoužívat vůbec. Sem spadají např. sedátka, chodítka, nošení v šátku/nosítku čelem dopředu, plazičky apod.
U miminek volte vhodnou velikost ponožek – takovou, aby neomezovala pohyb nožky, nestahovala prstíky k sobě a neutlačovala v oblasti kotníčku. Vyhněte se držákům na ponožky, které sice udrží ponožku na jednom místě, ale omezí pohyb nožek.
Botičky obujte až ve chvíli, kdy dítě samostatně chodí. Do té doby není potřeba žádných botiček do kočárku či nosítka, na to postačí návleky na nožky. Ve chvíli, kdy děťátko chodí a vybíráte botky, i zde je důležité snažit se o zachování co největší přirozenosti pohybu. Volte botičky, které respektují anatomický tvar nožičky, jsou flexibilní a lehké. Já maminkám doporučuji capáčky a následně barefoot boty.
Hrajte si s děťátkem i s jeho nožkama. Hra je pro celkový psychomotorický vývoj dítěte důležitá (hra je vlastně důležitá v každém věku). Zde mám na mysli, že když se koukáte na děťátko, vyprávíte mu, hrajete si s jeho ručičkami, hladíte ho po bříšku, tak mu nezapomeňte i chytnout nožičky, masírovat je, namasírovat prstík po prstíku, položte si nožky miminka na váš obličej, pohlaďte je. Jen opatrně s lechtáním – miminku by nemuselo být příjemné.
Bc. Michaela Kačírková
Fyzioterapeutka pro děti od narození. V praxi používám znalosti Vojtovy metody a Bobath koncept. Jsem spoluautorkou knihy Pohybový vývoj dítěte s láskou a respektem (fyzioterapeutky dětem), autorkou praktického kurzu Pro zdravý vývoj miminka a zakladatelkou projektu Dětská fyzio máma.
* tyto informace platí pro děti, které jsou zdravé; jestliže má děťátko neurologický či ortopedický problém, řešila bych vše individuálně s ošetřujícím lékařem či dětským fyzioterapeutem
Kč - CZ
English
