Jak připravit dítě do školky, aby se ranní odchody neproměnily v slzavé úkoly? Podělíme se o osvědčené tipy jak k přípravě, tak k samotné adaptaci.
Jsem maminkou čtyřleté Sárinky a šestiletého Samíka. Ze všech možných variant jsem se rozhodla pro klasickou státní školku se smíšenými třídami. Přípravám pro tento důležitý krok v životě mých dětí jsem věnovala velkou pozornost a ráda se s vámi podělím, jak vše probíhalo, aby se i pro vaše děti stala školka místem, kam se těší – na nové kamarády a zážitky.
Je důležité s dětmi o školce mluvit pozitivně, realisticky a snažit se vyhýbat takovému tomu rodičovskému strašení školkou, aby ji děti nevnímaly negativně a nebály se tam jít.
Mně se před i v průběhu školkového roku osvědčilo přehrávat si se Samíkem některé situace pomocí lega. Hráli jsme si s postavičkami na školku, kopírovali jsme režim dne školky a já i uměle vytvářela různé situace a pomocí hry v roli jsme je pak řešili (např. někdo mi vezme hračku, neumím si zapnout bundu, kamarád mě bouchnul, stýská se mi …).
S přípravou na školku vám můžou hodně pomoci dětské knížky věnující se tomuto tématu. Děti si díky nim lépe představí, co je ve školce čeká, a i po nástupu do školky budou jejich předčítání vyžadovat, protože se jim bude líbit, že zobrazují situace, které ze školky důvěrně znají.
Co dětem určitě usnadní pobyt ve školce, to je míra jejich sebeobslužnosti: umět se s dopomocí obléct a obout, samo se najíst, používat toaletu, umýt si ruce mýdlem, používat kapesník, uklízet po sobě hračky… Samozřejmě že paní učitelky dětem rády se vším pomohou, ale čím bude dítě samostatnější a nezávislejší, tím sebejistěji se bude cítit a nebude se dostávat do situací, kdy si připadá neschopné.
Oblékání a obouvání můžete dětem usnadnit také vy, a to volbou vhodného oblečení a obuvi.
skvělé jsou boty na suchý zip, nazouvací bačkůrky (určitě volte měkké, děti při hraní často sedí na patičkách a v tvrdých bačkůrkách je to nepohodlné)
dejte pozor, aby tepláčky/legínky nebyly dole příliš úzké
volte mikinu, kterou dítko zvládne lehce natáhnout/zapnout
na ven jsou ideální kalhoty bez zapínání, bunda s velkým taháčkem na zipu
vyměňte punčocháče za legíny
nachystejte v šatně oblečení v pořadí, jak si ho bude dítě oblékat
samozřejmostí je náhradní oblečení ve skříňce
oblečení vyberte večer předem společně
k označení oblečení se mi osvědčilo razítko na textil
Asi nejvíce se rodičové obávají ranního vodění dětí do školky, které někdy bývá doplněné o pláč a nechuť dětí do školky jít. Děti mnohdy přemlouvají, aby mohly zůstat doma. Ze zkušenosti vám radím, nedělejte to (mně to tehdy taky všichni radili, ale měla jsem pocit, že já vím přece nejlíp), děti si to totiž moc dobře pamatují. Samík to pak několikrát zkoušel znovu a říkával: „Ale pamatuješ, jak jsem jednou hodně brečel, tak jsi mě doma nechala.“
Možná jeden tip pro plačící děti: nenoste je do školky v náruči a nechovejte je v šatně tím, že je zdvihnete. Velmi těžko se pak od vás bude dítě odpoutávat. Raději ho vezměte za ruku, nebo si k němu přiklekněte a obejměte ho.
U nás adaptace probíhala bez větších problémů, ale protože se na mě loni obracelo mnoho maminek, které takové štěstí neměly, poprosila jsem o pomoc své sledující a dala dohromady několik tipů, které mohou dětem pomoci. I když ve většině případů pomůže hlavně čas:
slíbená odměna (výlet, dobrota, společná hra…)
pozvolná adaptace (postupně navyšovat dny/hodiny strávené v MŠ)
vysvětlovat důvody, proč do školky chodí
oblíbená hračka, plyšák
bio bachovky
namalovat sobě i dítěti na ruku srdíčko; když bude dítěti smutno, sáhne na něj a propojí ho to s maminkou/tatínkem
být k dítěti upřímný, respektovat jeho pocity a vždy dodržet to, na čem jsme se domluvili
chodit do školky společně s kamarádem/sousedem
sejít se s kamarádem ze školky také mimo ni
vymyslet loučicí rituál (placák, básnička, písnička…)
tetovačka tygra, který dodává odvahu
fotka se členy rodiny
rutina a pravidelnost, aby dítě vědělo, jak bude den vypadat
ujišťovat dítě, že pro něj přijdete
nechat dítě vyplakat v náruči (někdy musí emoce ven)
Děti pláčou, protože jste pro ně to nejcennější v životě a při odchodu do školky se bojí, že o vás přijdou. Mějte pochopení a snažte se je utišit.
Po příchodu domů byl Samík vždycky nadšený, že je zase u svých hraček, a šel si většinou ihned hrát, což jsem kvitovala. Co už jsem vítala méně, bylo to, že si některé své frustrace vylíval na Sárinku, což do té doby nedělal. Většinou to byla reakce na něco, co se mu stalo ve školce.
Vždy jsem mu opakovala, že pokud mu někdo dělá něco, co se mu nelíbí, musí se hned ozvat a dát jasně najevo, že se mu to nelíbí. Spoustu nepěkných věcí odkoukal od dětí ze školky (odmlouvání, provokace, obličeje) a zkoušel to pak aplikovat i doma, což byla velká zkouška trpělivosti pro nás všechny.
Je potřeba si zvyknout na to, že s nástupem do MŠ začnou vaše dítě ovlivňovat i jiní lidé, než jste vy, a že to k životu patří.
Děti drží své emoce ve školce na uzdě, a když přijdou domů, do důvěrně známého prostředí, do bezpečí, tak své emoce pustí. To je pak náročné pro všechny. Několikrát se mi stalo, že se děti pohádaly už v šatně nebo v autě, odmlouvaly, nebo prostě neposlouchaly. Bolelo to a někdy jsem to musela i rozchodit, je ale potřeba nebrat to osobně a říct si, že „je to jen období“.
Lucie @schoolofmylife
Hlavně maminka dvou malých dětí: Samuela (6 let) a Sáry (4 roky). Mám vystudovanou Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a moje vzdělání do velké míry ovlivňuje i obsah, který vytvářím na sociálních sítích a blogu, kde jsem aktivní od doby, co se mi narodil Samík.
Kč - CZ
English
