Prodejna Dejvice (Po-Pá 10-19h, So 10-15h), +420 223 013 609
Expediční sklad Horní Počernice+420 770 171 584

Nákupní košík 0ks - 0 Kč

Váš nákupní košík neobsahuje žádné zboží.

Zdraví

Jak to dělá, že neumrzne? Rozhovor s otužilcem Lukášem

Jak to dělá, že neumrzne? Rozhovor s otužilcem Lukášem

Vlaďka Botlíková, lektorka a školitelka zdravého pohybu i autorka programu k ozdravování nohou cíleným pohybem www.cvikypronohy.cz, vyzpovídala přemýšlivého bosonohého otužilce Lukáše a rozhovor z jejího blogu sdílíme.

Lukáš Findeis (32 let) žije v Praze a pracuje v obchodě naBOSo. Sportovec, skoro vegetarián, Pirát a komunální zastupitel na Praze 12. Celoročně chodí nalehko v tričku a kraťasech.

V roce 2013 začal chodit v barefoot botách, od roku 2014 chodí a běhá bos. Hned první rok si zaběhl pár maratonů a pak našel zálibu v ultramaratonech. Na podporu charity (projekt Terribear) loni během sedmi dní uběhl více než 330 km a letos za pět dní 275 km.

Loni se účastnil zimního závodu Lipno Ice Marathon v extrémním terénu v okolí Lipenské přehrady, a to mimo cesty ve sněhu a blátě. Také zcela bos. Vyznává lehce alternativní zdravý způsob života.

Lukáši, jak působil přechod na bosou chůzi na tvé zdraví?  Pomohlo ti to ke zlepšení imunity natolik, že nenastydneš ani ve velké zimě? Kdy jsi třeba byl naposledy nemocný?

A mělo odložení bot ještě nějaké další  zdravotní plusy či mínusy?

Rok jsem chodil do práce v bosých botách a nebylo moc možností se zout. Nejen nohy se během té doby na barefooty adaptovaly.

Na podzim jsem si vzal na měsíc volno a během kampaně do komunálních voleb jsem boty neobul. Zvláštní, i přesto jsem se na radnici dostal…

Barefoot boty jsem opustil koncem ledna 2014, zrovna k datu podané výpovědi v práci. V Praze bylo kolem -5 °C a přežil jsem to ve zdraví.

Pamatuji si, že první den jsem vydržel venku pět minut, druhý den deset minut a třetí den čtvrt hodiny, a to včetně pěti minut, kdy jsem jen stál na místě a čekal na autobus. Chodidla se adaptovala velmi rychle. Imunitu jsem ale měl dobrou i předtím. V krátkém tričku jsem i v mrazu chodil už dlouhá léta.

Naposled jsem byl nemocný loni po františkolázeňské charitativní dvacetičtyřhodinovce (běh k oslavě 17. listopadu a na podporu mobilního hospicu). Konala se za teplot kolem nuly, tělo bylo po takovém výkonu oslabené a dostavila se rýma s kašlem.

Další zdravotní plus: bez zvýšených pat se mi narovnalo držení těla. Díky tomu se mi jen chůzí a stáním znatelně zpevnil také střed těla. Posílil jsem si hlubší břišní svalstvo, drobné svaly držící páteřní obratle ve správném tvaru i celé nohy, od hýždí až po lýtka.

Kapitola sama pro sebe je pak část nohou od kotníků dolů. Kotníky se mi velmi rychle zpevnily a už si je nejspíš nikdy nezvrtnu. Protáhly se achillovky, chodidla se osvalila a zmohutněla, zpevnily a zvedly se mi obě klenby nohou.

Zlepšení držení těla a posílení středu těla pomáhá obzvlášť proti bolestem zad. A chodidla jsou tvárná v jakémkoliv věku, takže na zdraví a funkčnosti svých nohou může stejně úspěšně pracovat mladík i důchodce.

Takže vlastně samé plusy… Vím, že jsi hodně otužilý, kromě chození bez bot taky celoročně nosíš jen krátký rukáv a krátké nohavice. Kdy jsi k zutí bot ubral i vrstvy oblečení? Nebo to bylo opačně? Nejspíš se i v zimě koupeš?

Mnohem dřív, než jsem zul boty, jsem začal chodit nalehko oblečený. Začalo to leností už kdysi dávno na střední. Nechtělo se mi ráno chodit do školy v mikině, když jsem věděl, že cestou domů bude vedro a budu ji s sebou muset tahat.

Od té doby jsem se tepleji oblékal, až když jsem to opravdu potřeboval. A po pár letech jsem zjistil, že mi není zima, ani když venku mrzne.

Nikdy jsem se cíleně neotužoval ani jsem neměl rád studenou vodu.

Krásu koupání v zimní Vltavě jsem objevil až vloni po absolvování kurzu Wim Hofovy metody.

Byl jsi vyšetřen ortopedem a shledal tvé nohy zcela zdravými. Chválil tě, že jsi zvolil postupný přechod z bot přes barefooty na naboso. Co by podle tebe udělalo s nohama vyskočení z „běžných“ bot rovnou do stavu naboso? V čem je tedy podle tebe výhoda bosobot při tomto přechodu?

To je naprosto individuální. Někdo se zuje z klasických bot, hned bez problémů chodí bos i na tvrdých městských površích, zatímco jiný má problém i s přechodem na barefooty s vložkami. Hlavní je řídit se pocitem, nepřehnat to a nejít přes bolest.

Já jsem zpočátku chodil v barefootech proto, že to kvůli práci jinak nešlo. A hlavně proto, že mě tenkrát vůbec nenapadlo, že bych mohl venku chodit bos. Tenkrát ještě člověk na ulici podobné blázny nepotkával. Ani v Praze.

Když jsem pak zul boty, tak mám zkušenost s tím, že po celodenním intenzivním chození po Praze jsem měl první týden otlačená chodidla. To ale přestalo, když na chodidlech zesílila kůže a zvětšila se vrstva svalů, která má i tlumící funkci. Při chůzi po studených či rozpálených površích navíc pomůže i vzniklá tuková vrstva, která má izolační a tlumivý efekt.

Jak řešíš příchod domů ze špinavých pražských ulic, kdy ostatní se zouvají, aby nenanesli domů nečistoty?

Vydrhnu si nohy kartáčem pod tekoucí vodou.

Jak pečuješ o nohy při běhu, zvláště dlouhém (třeba po maratonu)? Čím je mažeš před výkonem a jak o ně pečuješ po skončení doma? Jaký krém se ti osvědčil? Někteří používají k čištění „černých“ chodidel pemzu na chodidla, slyšela jsem i o takových, co berou na chodidla „šmirglpapír“…  

Před závodem a po něm nemám potřebu pečovat o chodidla. Nezdá se to, ale jsou odolná a vydrží neuvěřitelné věci. Jednou za čas si je namažu Renapurem (impregnační a ochranný balzám na kůži, obsahující směs včelího vosku, karnaubského vosku a jojobového oleje).

Bosého běžce by nikdy nenapadlo brousit si kůži, díky které zvládne přeběhnout i po štěrku. Když člověk nenosí boty, tak nemá na chodidlech silnou ztvrdlou kůži, jak ji někteří znají. Kůže je sice silná, ale zůstává ohebná a funkční.

Když silničáři začnou v Praze solit, tak si chodidla ráno mažu Renapurem každý den, kvůli ochraně. Sůl kůži rozežírá, a pak to u prstů i pár dnů dost nepříjemně štípe až pálí. To se ti každou zimu stane maximálně jednou :)

V čem je jiná péče o nohy po extrémní akci na sněhu? Jak moc dostaly nohy zabrat během Lipno Ice Marathonu? Jak jsi na to trénovalabys vydržel běžet zcela bez bot po ledu a sněhu? A jak konkrétně se staráš o nohy po takhle náročné akci?

Po každém běhu si oproti jiným běžcům musím protáhnout i malé svaly na chodidlech, aby se nezkrátily. Po dlouhých bězích v mrazech je potřeba nechat nohy velmi pomalu rozmrzat. Asi znáš ten pocit, když si dáš promrzlé ruce pod kohoutek s horkou vodou: hodně to štípe.

Na běh okolo Lipna jsem nijak netrénoval, pokud nepočítám každodenní zimní chození venku bez bot. Před během jsem nohy namazal Renapurem, aby se kůže nerozmočila a nezměkla. Vydrželo to asi do ¾ trasy. Pak jsem na pár místech o kůži na chodidlech přišel kvůli ostrým stéblům trávy.

Při prvním ročníku totiž po dlouhé době Lipno nezamrzlo a běželo se za teplot kolem nuly spíš blátem a vodou než sněhem.

A běželo se podél vody náročným terénem mimo cesty. Původně se mělo běžet po zamrzlé hladině.

Dva týdny jsem nosil boty, než se kůže obnovila na přijatelnou úroveň. Nebylo to moc příjemné. Každopádně to byla zajímavá zkušenost a mám díky tomu velmi dobrou představu o tom, co mé nohy vydrží ve vlhku. Příště už bych tuto trať za stejných blátivých podmínek bos neběžel.

Jsi téměř vegetarián, bosochodec a bosoběžec, Pirát, to vše zapadá do konceptu lehce alternativního způsobu života… Co ještě ti do toho „zapadá“?

Už pár let nepoužívám mýdlo a šampon, třídím šest druhů odpadu, jsem členem KPZ Modřany (komunitou podporované zemědělství –  odebíráme předplacený roční podíl bio zeleniny přímo od zemědělce).

Trvanlivé potraviny nakupuji v bezobalu, snažím se produkovat co nejméně odpadu, hodně oblečení a spoustu věcí v domácnosti mám z druhé ruky…

Je mi blízká filosofie zenu. Byl jsem na jedné zazenové meditaci a až budu mít více času, tak možná začnu zazen praktikovat. Mám za sebou pár očistných půstů a jednou jsem byl tři týdny jen o vodě.

Je tvůj způsob života přijímám ve tvé rodině s pochopením? Neměli námitky? „Nekecali“ ti  do života nalehko a naboso? Je i tvá partnerka podobně laděná, respektuje to, nebo se dokonce přidá?

Dříve se moje máma snažila, abych nevyčníval a moc na sebe neupozorňoval. Čímkoliv. Pak pochopila, že to nemá smysl, chvíli s tím bojovala a teď už pro mé zvláštní záliby má pochopení. Táta se toho bohužel nedožil.

S partnerkou jsme na stejné vlně, i když každý tak nějak po svém. Barefooty nosí o pár let déle než já a občas se i zuje, když je venku teplo. Dokonce i mýdlo zavrhla dávno přede mnou. Osvícená to žena!

Co společenské konvence, jak řešíš třeba oblečení na společenské události – typu svatba přátel, promoce, návštěva divadla, klasického koncertu, na úřadě? I tam chodíš nalehko a naboso? Nebo tam raději nejdeš vůbec? Anebo se přece jen oblečeš do „společenského“?

Přátelům na svatby chodím bos. Oni by to jinak ani nechtěli :)

V malých divadlech nemají problém s bosým a slušně oblečeným návštěvníkem a v Národním jsem ještě nebyl. Úředníkům je jedno, v čem občan přijde. A když budu mít pocit, že si to situace žádá, tak se obuji.

Mám už pár let jedny společenské barefootové boty, ale ještě jsem je nepoužil. I na zasedání zastupitelstva chodím bos. Zvykli si.

S bývalým předsedou Pirátů, Lukášem Černohorským.

A jak je to s dopravou a sporty: co třeba auto, řídíš naboso? A kolo, jezdíš naboso i na kole? A co sporty, kde jsou boty nutné: provozuješ je? Třeba jízdu na koni, běžky, sjezdovky, snowboard a jiné?

Nejlepší je řídit bez bot. Člověk má v bosých nohou mnohem větší cit než v pevných botách.

V některých státech to je bůhví proč zakázané, ale Česká republika mezi ně naštěstí nepatří.

Na kole už moc nejezdím, ale bez bot to jde, když na nich jsou „barefoot friendly“ šlapky. Zato si rád zajezdím na koních mé sestry, když se za ní občas zastavím. Boty k tomu nepotřebuju.

Chtěl bych se drápat na lezecké stěny.

Párkrát jsem to zkusil a baví mě to. Je to i dobré kompenzační cvičení pro běžce, ale bez bot tenhle sport klade obrovské nároky na sílu prstů na nohou.

Na běžky bych se zas rád někdy vydal, ale naposled jsem na nich byl dávno před oproštěním se od bot.

Hlavně nechápu kolečkové brusle. Do těch úzkých dlah bych vlézt nemohl. Jen profíci si mohou dovolit výrobu bruslí na míru.

Jaké jsou tvé největší „kousky“, týkající se života nalehko a nabosoKde jsi překonal svou bariéru, cos vydržel a jakou bláznivinu jsi vymyslel…? Třeba při jaké nejnižší teplotě jsi strávil v zimě naboso nějaký čas venku? A jak dlouho jsi to vydržel?

Jednou jsem se byl v mrazu (bylo alespoň -5 °C) proběhnout v lese. Byli jsme u jednoho pražského Piráta (momentálně poslance) na chatě. Napadl čerstvý sníh a já běžel 45 minut hlubokým čerstvým prašanem, jen v tričku a kraťasech. To byl docela odvaz. Ve vyhřáté chalupě u krbu mě pak pořádně štípaly prsty :)

Jindy jsem byl v Praze otestovat své možnosti v asi desetistupňových mrazech. Vyšel jsem teple oblečený a hodinu jsem venku běhal jen ve švýcarských outdoorových ponožkách.

Skončilo to něčím mezi 1. a 2. stupněm omrzlin. Neklasifikoval bych to jako puchýře, ale kůže na prstech prostě ztvrdla a po pár týdnech odpadla. Nahradila ji čerstvá funkční kůže, které trvalo asi týden, než ztvrdla dost na to, aby zvládala větší zátěž při běhu po hrubém povrchu.

Jak poznamenal jeden tvůj kamarád: „Lukáši, ty už se neotužuj, už jsi otužilý dost! Pro tebe by byla největší výzva zalézt někam do tepla, to by byl hrdinný čin!“ Co ty na to?

To mi nedělá problém. Ta největší letní vedra v rozpálené Praze jsem snášel mnohem líp než ostatní, a když už se nedalo po rozžhaveném chodníku jít, tak jsem po něm běžel. I sauna je fajn. Co ale nesnáším, jsou přetopené místnosti a autobusy. Tam trpím.

Jaké jsou tvé další koníčky: cestuješ rád?

Rád plavu (i když to moc neumím) a chodím na výlety do přírody.

Porovnávání „běžeckých bot“ s Tomášem Zahálkou

S kamarádem a s mou přítelkyní letos v létě plánujeme poznat přírodní krásy Kosova a Makedonie. Vykoupat se v krásných jezerech, vyběhnout si pár kopců… Jeden je asi o 1 000 metrů vyšší než Sněžka.

Rád pracuju se dřevem, mám velkou sbírku sci-fi a autorských komiksů, rád jím (mám pořád hlad) a velkým koníčkem mi je studium věcí kolem běhu a práce s tělem. I proto jsem si na podzim udělal trenérské zkoušky na rekreační a kondiční běh, kterým bych se chtěl na živnost od jara věnovat.

Pracuješ v obchodě naBOSo. Na co se zákazníci nejčastěji ptají? V čem ti život naboso pomáhá, abys lidem mohl třeba lépe poradit?

Sice pracuju ve skladu a hlavně expeduju objednávky a spravuju e-shop, ale často se dostanu i na prodejnu, když kolegyně potřebuje vypomoct.

Obecně bych rozdělil zákazníky na ty, co si jdou pro první bosé boty, a na ty ostatní. Ti s předchozími zkušenostmi se ptají na všechno možné a začátečníci hlavně na obecné věci týkající se základní filosofie bosých bot.

Tedy co to je „barefoot obuv“ a proč by to měli nosit, pak se ptají na vliv těchto bot na zdraví a na své zdravotní problémy – často padají dotazy na zdravotní obuv a ortopedické vložky. Zajímá je i to, jak je to s chůzí po tvrdém městském povrchu, s běháním a nošením v zimě.

naBOSo jsem od jeho otevření v roce 2015 prošel spoustou odborných školení, hodně času jsem věnoval samostudiu a absolvoval jsem soukromě i pár kurzů, takže zákazníkům dokážu snadno a srozumitelně vysvětlit i poměrně komplikovanou problematiku.

Barefootovým začátečníkům bych doporučil, aby si jako první boty pořídili takové, ve kterých tráví nejvíc času. Běžcům pak radím, že by si u nás neměli kupovat běžecké boty, dokud aspoň půl roku nebudou chodit v barefootech, aby se nohy zpevnily a zesílily.

Jak ti zapadá do barefoot konceptu a bosého chození cvičení nohou? Potřebují „nebosé konvenční“ až někdy i deformované nohy oproti bosým nohám cvičit?

Nositelé běžných bot mají slabé a často více či méně zdeformované nohy. Ti potřebují cvičit hlavně proto, aby nohy dostali do původního zdravého stavu. Samy od sebe se nohy opravují i po přechodu na barefooty a bosochodectví velmi pomalu a v omezeném rozsahu, a proto je potřeba jim pomoct.

Právě třeba i pomocí cvičení pro nohy podle tvého on-line kurzu.

Cvičit s nohama by pak měli i sportovci, kteří je hodně zatěžují. Ti mají cvičit hlavně proto, aby jim nohy zdravé zůstaly.

Co bys vzkázal lidem, kteří chtějí začít naboso a nalehko?

Nebojte se dělat to, co chcete, ať už jde o cokoliv.

Nebývá lehké vystoupit ze své komfortní zóny a čelit kritice a nepochopení okolí, ale čím častěji to budete dělat, tím snazší a přirozenější to bude.

A když přestanete dělat to, co chtějí ostatní, tak budete i šťastnější a spokojenější sami se sebou.

Lukáši, děkuji ti za rozhovor a přeji ti mnoho pěkných bosých zážitků!

Komentáře (0)

Zatím žádné názory


Jméno
Recenze
Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.