Tomáš Zahálka: Přiznám se, že v mrazivé neděli jsem přemýšlel, v jakých botách vlastně Kunratickou běžet. Jdu na start a náhle mě zdraví reflexní terapeut Július Pataky. Říká, že už má bosky odběhnuto za 20:39. Tak to asi líp nedám, říkám, ale o obutí je rozhodnuto.
A už se blíží vrchol závodu, výběh na Hrádek. Tedy výplaz po šutrech. Doplním, že dle rady Ondry, aby nebylo vidět zespoda pod kilt, jsem zvolil tentokrát kraťasy. Držím se občas v mých obyčejných rukavicích lana. Rukavice po něm kloužou, tak by bylo lepší je asi zahodit. Upřímně, čekal jsem, že to bude mnohem, mnohem horší…
Poslední kopec, přes kořeny. Ke konci se už nenechávám moc předbíhat, beru tři závodníky. Dle rady zkušenějších to prostě rozbíhám. Následuje kilometrová rovinka lesem, kde se i naboso dá slušně svištět a předbíhat. To by se za dvacet minut mohlo dát stihnout, říkám si...
Pokračování, bosého článku, nebo-li jak se do toho Tomáš obul, najdete na https://www.sport.cz/behani/radime/clanek/828670-bez-sukne-a-bos-nenatloukl-nos-velka-kunraticka-poprve.html
Galerie
Komentáře (0)
Zatím žádné názory
