|
Libor Ždánský
Elegán souboru. První milovník a lamač dívčích srdcí. Navíc nebezpečně inteligentní. Ukázalo se však, že zahraje i primitivního lumpa, až z něj jde strach. Přemýšlivý a nedůvěřivý herec. Stále pochybuje a vyžaduje, aby vše bylo řádně vysvětleno. Na zkoušky občas chodí rovnou z nonstopu. Na večírcích složitě rozebírá jemné odstíny charakteru své postavy až dokud neusne. A neusne dřív než ráno. Není známo, koho je ctitelem, známy jsou jen zástupy jeho ctitelek. Muž tisíce aktivit, které nepochopitelně stíhá a zvládá. Umí vše. Chová se jako profesionál a hraje jako profesionál. Režisérova amorální opora.
Jaroslava Šimáková
Herečka temných vášní a zpěvačka vládnoucí syrovým altem. Hodně emocí a málo iluzí. Ideální představitelka žen, které už o životě a o chlapech vědí své. Avšak pozor – dokáže být i roztomilá. Na zkouškách ovšem bývá hubatá. Především však proto, že k divadlu přistupuje jako k posvátnému rituálu a každé vyrušení je tedy znectěním. Před představením nenalévat! Z divokých oslav už trochu vyrostla a vyhledává spíše klidnější hospodské intelektuální rozhovory. Oddaná divadelnice profesí i srdcem. Ctitelka Filipa Topola a interpretka jeho písní. Věrná psí máma a režisérova opora dramaturgická.
Michal Griga
Především filmový režisér, který se ukázal být posedlým a vášnivým hercem. Vhodný představitel mužných a emotivních charakterů. Vzhledem k lehce ustupujícím vlasům zahraje skvěle i zralé muže. Koulí očima. Na zkouškách se sebou není stále spokojen. Na večírcích paralyzuje všechny přítomné (obzvláště servírky u draka) chytrým, invenčním, avšak neskutečně bizarním humorem. Je ctitelem filmů všech žánrů a rozporných kvalit, přicházívá proto obvykle se zarudlým bělmem. Točí filmy, kterým nikdo nerozumí, a on se tomu nejspíš směje.
Ondřej Pokorný
Temný a tajemný muž. Ideální představitel spravedlivých a neústupných mužů. Mužů, které ženy milují, ale nikdy je nedokážou zcela pochopit. Osamělý hrdina, který nikdy neudělá kompromis, nikdy nezradí a nikdy se nevzdá svých zásad. Je záhadný a nepřístupný. Zkoušky bere vážně, i když se může stát, že na ně nepřijde. Tichý a soustředěný. Náročný na sebe i své okolí. Na večírcích nekompromisní stejně jako při práci. Ctitel dobré hudby, dobrých filmů a ledního hokeje. Plavčík a introvert.
Lída Odehnalová
Jemná duše souboru. Představitelka čistých, někdy možná krapet naivních dívek. Každopádně vnitřně silných a neoblomných (snad až ke škodě). Pevný charakter. Soustředěná a poctivá v přípravě rolí i na oslavách premiér. Na večírcích však může rozbít i několik skleniček od šampaňského. Mlsná navzdory studiu správné konzumace potravin. Ctitelka Jiřího Vyorálka ve všech jeho provázkovských kreacích – sedává v první řadě. Na léto odjíždí, ale tvrdí, že už nebude.
Jan Bařinka
Intelektuál. Vhodný představitel komplikovaných a lehce bizarních postav. Je chytřejší než režisér, což může občas působit potíže. Dokonalou práci s hlasem doplňuje zcela specifickým pohybovým výrazem. Do jaké míry záměrně, nikdo netuší. Nosí igelitku a občas se stane, že někde něco neztratí a nezapomene. Na zkoušky chodí včas, pak se rozčiluje a chce vyhodit všechny, kdo přijdou pozdě nebo vůbec. Estetik a jazykovědec. Na večírcích si umí dát nekontrolovatelně křeslo na hlavu. Ctitel Davida Lynche a postmoderny vůbec. Mluví o tom celé hodiny, vlastně už celé roky. Rád pije pivo Bernard.
Alena Vítková
Kráska souboru. Oduševnělá a tajemná ještě ke všemu. Z rolí dívek, kvůli kterým muži ztrácejí hlavu, se jistě časem přehraje do rolí žen, kvůli kterým muži ztrácejí hlavu. Z nevinných dívek se však mohou vyklubat také ženy s jemným smyslem pro nekompromisně ironický humor. Není to kráska naivní, ale ukrývá se v ní pravá rebelka. Pánové pozor! Zkoušky a divadlo vůbec bere velmi vážně. Pravá umělecká duše. Pracovitá a nadaná výtvarnice, která dává podobu webu všem propagačním materiálům divadla. Na večírcích především tančí. Ráda spí, fotí a aranžuje odvážné módní kreace.
Ivet Přikrylová
Čistokrevná Francouzka, která se omylem či hříčkou osudu narodila českým rodičům. Šarmantní žena. Svůj šarm však dokáže využít pro role šarmantních charakterních femmes fatales i šarmantních bezcharakterních žen vamp. Po všech zkušenostech s ostatními členy divadla dokáže na zkouškách stále nevěřícně zírat a nevycházet z údivu. Po premiérách pak dokáže na večírcích svou vytrvalostí zahanbit leckteré náctileté slečinky. Přebornice v hospodských sportech, především v šipkách. Ctitelka Jean-Pierra Leauda a vlastně všeho dobrého, pokud to pochází z Francie.
Lucie Matyášová
Herečka s hlasem stvořeným pro nejcharakternější z charakterních rolí. Představitelka až nebezpečně chytrých žen. Vyniká hravostí, humorem a přemýšlivostí. Je hodná, ale zahraje i ženy zlé. Na zkoušky jezdí připravená, protože ví, že v Boskovicích na ni stávají fronty až k sámošce. Morální posila souboru. Jako herečka není vzpurná, ač je sama vynikající režisérka a ve všech jednotlivostech talentovaná divadelnice. Po premiéře nedivočí, protože je těhotná. K reprízám je odhodlaná, přestože už je máma.
Katka Křivinková
Objev roku. Odzbrojující, milá, hodná, vždy připravená. Tak hodná, že nakonec místo flétny hraje na harmoniku a místo tance musí ztvárnit jednu z rolí. Tančí alespoň na večírcích, ze kterých však chce utíkat a musí být přemlouvána k dalšímu setrvání. Objevování jejích hereckých možností je jedna z výzev divadla NABOSO. Ale bude z nabídek určitě chtít utíkat jako z večírků. Žena nadaná ke všemu, co se jí namane. Především však vynikající hudebnice.
Martin Kolář
Důstojník v záloze. Momentálně nehraje, neboť staví dům a zakládá rodinu. Jeho návrat je však netrpělivě očekáván, především divačkami, které milují drsné muže. Ideální představitel cynických, chladnokrevných, ale také moudrých a skeptických postav. Tvrdý chlap, neopunkový zpěvák a vůdce vodáckých výprav. Na zkouškách mívá potíže s textem, svádí to na věk, ale nakonec se vše naučí. Pokud slaví po premiéře zrovna narozeniny, není radno vyjadřovat se neuctivě o jeho punkových ikonách. Vítěz pingpongového turnaje a pevný charakter.
Tomáš Trumpeš
Režisér. Nikoli volbou ale řízením osudu. Sám se považuje za lyrického básníka a před odpovědností režiséra proto někdy utíká. Citlivý, rozumný, patetický, líný a těžkopádný. Hodně toho namluví, méně udělá. Na zkouškách pořád jen říká, kdo má kde stát, ale neříká, jak to má hrát. Po divočejší pubertě a prohýřeném raném mládí již léta abstinuje, takže na večírcích je s ním nuda. Je postmoderní režisér, ale pořád neví, co to ta postmoderna je (i když mu to Gianni už léta vysvětluje). Miluje hudbu Filipa Topola a Nicka Cavea, procházky se psem v polích, kunštátský zámek, útlou poezii a tlusté romány. Čte náboženskou literaturu, ale do kostela nechodí. Ženy to s ním nemají lehké.
|
